Spousta lidí si dodnes spojuje sebelásku s narcismem, ale tyto dvě věci jsou od sebe velmi vzdálené. Narcismus je nemoc materialistických povrchních lidí, s láskou nemá nic společného. Sebeláska znamená mít se rád, chovat se k sobě jako ke svému nejlepšímu příteli, být k sobě hodný, chovat se k sobě s úctou.
Rozhlédneme-li se kolem sebe, vidíme, že svět urgentně potřebuje více sebelásky.
V našich krajinách ještě stále ve výchově chybí prvek zdravého seberespektu a sebelásky, a tak rodiče často, aniž by chtěli, přilévají olej do ohně (dělají to podle stylu výchovy, kterou oni sami dostali) a dětská duše, která právě dospívá do světa, ve kterém se ani dospělí nevyznají, nemá nikoho, kdo by jí dal základní vzdělání o tom, jak moc je důležité mít se rád a chovat se k sobě pěkně. A tak naše společnost vytváří celé generace jedinců, kteří nedokážou dát lásku sami sobě, neboť je to nikdy nikdo nenaučil, a ve své vyprahlosti a touze po lásce a citu ji zběsile hledají vně.
Následkem toho je, že se už v velmi nízkém věku vrhají do sexuálních vztahů, ve kterých se opakovaně, avšak marně snaží najít lásku, která v jejich duších žalostně chybí.
Po každém dalším sexuálním dobrodružství přichází hořký pocit prázdnoty a uvědomění, že lásku nenašli. V tomto prostředí pak rychle vzniká jakási chladnost a drzost a lidé ze zoufalství zraňují jeden druhého a jenom prohlubují tuto temnou propast.
Sebeláska je medicína, kterou naše společnost zoufale potřebuje.
Buď k sobě hodný a laskavý. Mluv na sebe v duchu i nahlas v druhé osobě. Pokud člověk vede pouhý monolog, má tendenci se v něm ztratit a nevěnovat mu tolik pozornosti. Jestliže ale vytvoří jakýsi vnitřní dialog, automaticky zpozorní a nezapomene se při tom. Přestav si, že jsi malé, nevinné dítě, a zároveň moudrý, milující rodič. Ať se děje cokoliv, mluv na sebe. Když jsi obklopen lidmi, mluv na sebe v duchu, když jsi sám, mluv na sebe nahlas. Chval se za všechno, co se ti povedlo, motivuj se, říkej si, že se máš rád, oslovuj se svým jménem v takové formě, jaká je ti nejmilejší.
Představ si, že jsi obklopen světlem své vlastní lásky a toto světlo tě pomyslně hladí, prostupuje tvoji auru, vyvolává v tobě pocit jistoty a bezpečí.
Když řešíš nějaké problémy, ujišťuj sám sebe, že je úspěšně zdoláš, dodávej si odvahu, sebejistotu, víru v sebe sama. Vrať se na chvíli do svého dětství a představ si, jak by vypadal tvůj ideální, dokonalý rodič, jak by se k tobě chovat, co by ti říkal, jak by ses v jeho blízkosti cítil, a pak se začni tímto ideálním rodičem sám sobě stávat.
Je jedno, kolik ti je. Všichni jsme děti a všichni jsme rodiči nehledě na věk a ,,reálný" stav v životě. Buď sám sobě tím nejlepším přítelem.
Dej si však pozor na to, abys svůj vztah k sobě nestavěl na tom, že jsi lepší než druzí.
Ve vztahu k sobě samému neřeš ostatní. Úplně je vypusť. V tomto svatém vztahu k sobě ji jen ty a ty, nikdo jiný. Vztah já versus ostatní je už na úplně jiné úrovni a nemůže se nikdy srovnávat se vztahem já versus já. Bylo by to jako chtít srovnávat mateřskou lásku například s přátelskou nebo partnerskou láskou.
Vztah k sobě samému má svou speciální kategorii a z určitého pohledu je to nejdůležitější vztah našeho života. O to smutnější je fakt, že ačkoliv odmala dostáváme tuny nesmyslného vzdělání, o vztahu k sobě nás nikdo doma ani ve škole nepoučí, a ani později v životě mu není nikde věnována větší pozornost. Přitom kvalita našeho duševního života, našeho zdraví a všech našich vztahů je do jistého stupně přímo úměrná kvalitně našeho vztahu k sobě samým.
I cesta hubnutí vede směrem do nitra, a tak nejdůležitější osoba jsem JÁ. Proto je na čase se blíže seznámit a věnovat velkou pozornost a energii tomuto vztahu. V životě totiž budu trávit nejvíce času sám se sebou a jestliže se sebou nevydržím, nevycházím, nebo se dokonce nesnáším, nemůžu čekat, že se někam pohnu, protože já bez sebe nic nezmůžu. Zvítězit mohu pouze tehdy, pokud spolupracuji sám se sebou a mám sebe jako svého nejlepšího spojence.
Mluv tedy na sebe, promlouvej k sobě v duchu i nahlas, diskutuj se sebou, raď se sebou, podporuj sám sebe. Nezapomeň však, že vztah k sobě samému je velmi intimní záležitost, kterou není zapotřebí jakkoliv demonstrovat navenek.
Člověk, který má k sobě krásný vztah, to nepotřebuje nikterak teatrálně ukazovat svému okolí nebo o tom mluvit. Takový člověk vyzařuje zvláštní krásu, je ostatním sympatický a je pro ně i velmi přitažlivý (ne sexuálně, ale lidsky). Ostatní ho mají instinktivně rádi, věří mu, obdivují ho, protože někde hluboko cítí, i když si to racionálně neuvědomují, že tento člověk má něco, co by také chtěli mít, a jeho vnitřní světlo, kterým se obklopuje, je přitahuje.
Člověk, který má rád sám sebe, je rád ve společnosti i o samotě.
Je sám sobě nejlepším přítelem a partnerem, a proto mu nevadí, pokud zrovna žije ,,sám", tedy není v žádném partnerském vztahu. Jeho uvědomělá a pěstěná láska k sobě samému vyživuje natolik jeho duši, že necítí žádný nedostatek, žádnou vnitřní prázdnotu. Ve svém nitru se cítí celistvý, a tím neuvěřitelně imponuje ostatním, kteří se tak ještě necítí.
Pouze v tomto stavu může člověk najít hluboký partnerský vztah. Jestliže někdo hledá vztah, protože zoufale touží vyplnit prázdnotu, kterou v sobě nosí, nalézá pouze vztahy, které jsou z velké části prázdné a zoufalé, protože stejné přitahuje stejné, a on naráží na lidi se stejnou prázdnotou. A prázdnota s prázdnotou vytvoří jen větší prázdnotu.
Když je však člověk naplněný energií lásky, kterou umí dávat sám sobě, přitahuje lidi stejně naplněné, jako je on. Tito lidé jsou spokojení i o samotě a rozhodnou-li se jít společnou cestou a žít spolu, jejich citová naplněnost se spojením ještě znásobí.
Zdravá a upřímná sebeláska není nic zvráceného nebo sobeckého. Naopak je to nejlepší lék na sobeckost, žárlivost, nenávist a jiní zhoubné vlastnosti, neboť člověk, který má sám sebe rád, nemá potřebu soutěžit s ostatními, nebojí se o lásku druhých, proto je sám sobě zdrojem lásky, a nedokáže skutečně nenávidět druhé, protože v atmosféře jeho duše už nejsou vhodné podmínky pro vznik nenávisti. Sebeláska je jeden ze základních pilířů šťastného a vyrovnaného života.
Všichni bychom se měli naučit milovat sami sebe a pak bychom toto umění měli naučit své děti. Sebeláska má potenciál uzdravit tento svět. Sebeláska je jako květina, která svou vůní obaluje nejen sama sebe, ale i všechno ve svém okolí.
✨ Jsi teprve na začátku? Pusť se do mých tréninkových plánů, které tě naučí motivaci a sebelásce!
Autor článku: Kristýna Sixtová
